Osoby

Antonín T. Horák

Objevitel a původní svědek (1897–1976)

Lingvista a kapitán Slovenského národního povstání, který v říjnu 1944, když se ukrýval před německými jednotkami, prozkoumal jeskyni a zdokumentoval šachtu ve tvaru půlměsíce s hladkými, modročernými stěnami. Později emigroval do Spojených států a usadil se v Pueblu v Coloradu, kde desítky let usiloval o to, aby jeho „Měsíční šachtu“ prozkoumali vědci. Jeho válečný deník, otištěný v časopise NSS News v březnu 1965, je jediným svědectvím o jeskyni z první ruky a základem všech pozdějších pátrání.

Walter Pavliš

Speleolog, terénní a archivní výzkumník

Walter Pavliš je český speleolog a terénní výzkumník, který věnoval roky systematickému průzkumu jeskynních systémů v horských pásmech kolem Staré Ľubovně při hledání Měsíční šachty. Jeho odborné znalosti v oblasti průzkumu jeskyní a podzemní navigace byly klíčové pro zúžení podezřelých lokalit. V poslední době rozšířil svou práci o genealogický a archivní výzkum a z dobových evropských záznamů rekonstruuje rodinný původ Antonína Horáka, aby lépe osvětlil pozadí objevitele.

Petr Sittek je český výzkumník a archivář, který odkryl a zachoval klíčové historické dokumenty týkající se legendy o Měsíční šachtě. Jeho archivní práce přinesla vzácné primární prameny, včetně materiálů z plánování expedice APRO v roce 1970 a dokumentů z časopisu MUFON UFO Journal.

Ted Phillips

Výzkumník fyzických stop

Ted Phillips byl americký výzkumník, všeobecně považovaný za předního světového odborníka na případy fyzických stop – incidenty, při nichž UFO nebo neidentifikované jevy zanechávají měřitelné efekty v prostředí. Jako kolega dr. J. Allena Hyneka byl Phillips jedním z odborníků, které APRO v roce 1970 shromáždila k posouzení výpovědi Antonína Horáka o Měsíční šachtě a k naplánování vědecké expedice do Československa. Expedice byla nakonec zrušena, ale jeho zapojení dokládá, jaké kredibility se Horákovo tvrzení mezi seriózními výzkumníky dané éry těšilo. Ted Phillips zemřel. Jeho práci přebírá Thomas Ferrario.

Thomas Ferrario

Výzkumník fyzických stop (pokračovatel Teda Phillipse)

Americký výzkumník, který pokračuje v práci zesnulého Teda Phillipse v oblasti fyzických stop, včetně zájmu o Měsíční šachtu. Jako Phillipsův nástupce přebírá terénní metodiku a spisy jednoho z odborníků, které kdysi APRO shromáždila k posouzení Horákovy výpovědi.

Člen APRO a zástupce šerifa v Pueblu v Coloradu, který v červnu 1970 přednesl výpověď Antonína Horáka v centrále APRO v Tucsonu a pomohl tak rozběhnout plánování expedice z roku 1970. Byl klíčovým raným spojením mezi Horákem a organizovaným výzkumem případu.

Martin Lavay

Autor a badatel

Český autor knihy Měsíční šachta (2019), nejucelenějšího populárního shrnutí legendy, její historie a mnoha teorií o ní. Pro řadu čtenářů — včetně zakladatele tohoto archivu — byla Lavayova kniha jiskrou, která zvědavost proměnila v aktivní pátrání.

Slovenský speleolog ze Žiliny s desítkami let jeskyňaření v Malé Fatře, Eduard Piovarči sleduje Měsíční šachtu od poloviny osmdesátých let. Jeho terchovská jeskyňářská skupina se do pátrání zapojila v roce 1985 a podnikla vlastní terénní akce v Nízkých Tatrách a v Belianských Tatrách. V roce 2000 publikoval ve zpravodaji Slovenské speleologické společnosti první ucelený přehled celé záležitosti — skeptický, ale férový text, který rekapituluje všechna slovenská i česká pátrání od roku 1972, zvažuje jednotlivé teorie a uzavírá bibliografií a mapou prohledaných oblastí.

Jeskyňář a publicista z okolí Prešova Ján Ducár je dlouholetým hlasem slovenské debaty o Měsíční šachtě. V témže čísle zpravodaje Slovenské speleologické společnosti z roku 2000 odpověděl na Piovarčiho přehled suchou satirou: navrhl, aby si slovenští jeskyňáři Měsíční šachtu prostě sami postavili jako turistickou atrakci, včetně suvenýrových krumpáčků — text, který si utahuje z humbuku kolem legendy a přitom nenápadně vyjmenovává všechny, kdo se za ní honili. Později se pátrání začal věnovat vážně: prověřoval kandidátské lokality na východním Slovensku a působí jako místopředseda Klubu přátel kapitána Horáka.

Slovenský spisovatel a badatel historických záhad Miloš Jesenský se Měsíční šachtě začal věnovat v devadesátých letech a procházel válečné archivy, zda se v nich najde stopa po Horákově jednotce nebo po samotné šachtě. Stejně jako všechna archivní pátrání před ním i to jeho uvázlo na mrtvém bodě a Piovarčiho přehled z roku 2000 je zaznamenává spolu se souběžným úsilím G. Skřivánka ze Žiliny. S polským autorem Robertem K. Leśniakiewiczem uveřejnil v pražském časopise Fantastické fakta (11/1998) článek „Tajemství měsíční jeskyně“, který příběh přinesl širokému českému a slovenskému publiku a zařadil jej mezi legendy o stavbách ukrytých pod Karpaty.

Polský publicista a badatel anomálií, který dal Měsíční šachtě nejodvážnější výklad. V návaznosti na článek napsaný společně s Milošem Jesenským tvrdil v čísle 12/1998 Fantastických fakt, že šachta je dokladem civilizace „hyperborejské éry“ zhruba před dvaceti tisíci lety a patří k tradici „skleněných tunelů“ a její podzemní říše Agartha — a že hora, kterou legenda jmenuje, může být záměrnou záměnou za pohoří ležící dále na východ. Piovarčiho přehled z roku 2000 tuto myšlenku uvádí mezi spekulativními výklady; zaznamenáváme ji jako součást příběhu, nikoli jako zjištění.

Francouzský spisovatel a chemik Jacques Bergier, spoluautor knihy „Jitro kouzelníků“, je důvodem, proč se Měsíční šachta vůbec stala evropským příběhem. Horákovo vyprávění zachytil po jeho uveřejnění v NSS News v roce 1965 a převyprávěl je v „Knize nevysvětlitelného“ (1972), kde šachtu označil za největší záhadu století a jako první v tisku ji přisoudil neznámé kosmické civilizaci. Většina československých pátračů se k případu dostala přes tuto knihu, nikoli přes původní časopis: první zpráva Ivana Mackerleho z roku 1982 se na ni výslovně odvolává a od Bergiera měli příběh i autoři, kteří na bratislavské konferenci v roce 1983 přišli s teorií rezonátoru.